NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Finská scéna je bohatá na kapely vycházející z doom či gothic metalu. Ne všechny jsou natolik svébytné a originální, aby dosáhly mezinárodního uznání, ale za pozornost toto podhoubí určitě stojí. Jednou takovou kapelou je i ENDLESS CHAIN. Nejvíce inspirace pobrali u SWALLOW THE SUN nebo INSOMNIUM, ale některé melodie v sobě mají i lehkost THE 69 EYES. Jejich hudba má všechny nezbytné elementy, střídání ostrých kytarových riffů s pomalými depresivními pasážemi, čistého i extrémní zpěvu a především dokáže vykouzlit velmi povedené melodie. Skupina začínala jako one-man projekt kytaristy Tima Mölsy, který si k realizaci své hudební vize nabral nějaké ty hosty. Od letošního roku už se ENDLESS CHAIN tváří jako plnohodnotná kapela.
První album bylo i stylově více rozkročené, počínaje thrashovými riffy a dojemnými baladami konče. Určitě je hodno poslechu. „Agony“ je sevřenější, ucelenější a řekl bych vymazlenější co do stylu a způsobu, kterým chce se svými posluchači komunikovat. Na desce je zajímavé, že její kouzlo s postupem stopáže roste. První dvě tři skladby jsou kvalitní žánrovou klasikou, poté se však potenciál zvedá. Počínaje skladbou „Burn Your Skies Above“ s jejím těžkým uhrančivým refrénem, je deska čím dál lepší. Balada „Ghost“ ukáže vysloveně hitový potenciál Mölsyho skladatelského nadání. „Until No One Comes“ má v sobě ponurou naléhavost INSOMNIUM, „Blind Kings“ vysekne skoro skotačivou melodii. Závěrečné dvě položky jsou pak klasickou severskou melancholií, kdy se občas trochu silněji hrábne do strun, ale skladby vás vesměs po celou stopáž drtí svou tíživou atmosférou. Temné vody finské scény opět nezklamaly.
Podhoubí finské scény skrývá mnoho skrytých pokladů a ENDLESS CHAIN jsou jedním z nich. Svým žánrovým souputníkům na poli gothic/doom metalu se mohou dívat zpříma do očí. S albem „Agony“ si mohou na mnohé dovolit i pohled mírně shora.
7,5 / 10
Timo Mölsä
- kytara
Ville Hovi
- zpěv
Aki Salonen
- zpěv
Aleksanteri Kuosa
- kytara, basa
Samuli Mikkonen
- bicí
1. Intro to Agony
2. Agony
3. Human Race
4. We Are We
5. Burn Your Skies Above
6. Ghost
7. Until No One Comes
8. Blind Kings
9. Beyond What You Believe
10. We Are All Vulnerable
Agony (2024)
Forthcoming Past (2021)
Datum vydání: Pátek, 23. srpna 2024
Vydavatel: Self released
Stopáž: 44:39
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.